Zvyšte svou produktivitu pomocí efektu Zeigarnikové

Zeigarnikové efekt popisuje způsob, jakým nedokončené úkoly zůstávají v naší mysli aktivními - a zasahují do našich myšlenek a spánku, dokud se s nimi nevypořádáme. Vlastně podobně, jako si hladový člověk cestou domů všimne každé restaurace a lákavé vůně - ale až se navečeří, ztratí o ně veškerý zájem. Možná jste si tohoto efektu sami všimli při různých situacích, včetně školy nebo práce - ale doposud jste si z nich nevyvodili celistvé závěry. Odborníci z Lifekack.org přinášejí souhrn, co je to za efekt a jak jej využít ve prospěch své (nejen) pracovní efektivity.

Jak to všechno začalo

Autorkou popisu tohoto efektu je Bljuma Zeigarniková, litevsko-sovětská psycholožka a psychiatrička. Jak se vypráví, jednou byla na večeři v berlínské restauraci s velkou skupinou kolegů, když si všimla působivé schopnosti číšníka zapamatovat si všechny složité objednávky jídel a nápojů. Když všichni dojedli, dopili, dokončili konverzaci, zaplatili a odešli z restaurace, Zeigarniková si uvědomila, že si zapomněla kabelku. A tak se vrátila, vyhledala číšníka, který je obsluhoval, a požádala ho o pomoc. Ten si ji však nepamatoval. Vůbec netušil, kde seděla.

Když se ho zeptala, jak na ni mohl tak rychle zapomenout, číšník se jí omluvil a řekl jí, že na své objednávky (a zákazníky) zapomíná vždy, jakmile je jim jídlo doneseno a jimi zaplaceno. Jediný způsob, jak mohl dělat svou práci, bylo soustředit se výhradně na otevřené objednávky, které ještě musel vyřídit. Objednávek je totiž za každý den tolik, že by se do paměti zkrátka nevešly, natož mnoho dní po sobě.

Z toho Bljuma Zeigarniková dokázala pochopit, že nedokončené úkoly zůstávají v mysli, dokud nejsou hotové. Rozhodla se to tedy prozkoumat. V sérii experimentů požádala různé skupiny dětí a dospělých, aby dokončili asi 18 jednoduchých úkolů. Například navlékání korálků, řešení hlavolamů, matematické úlohy a skládání papíru.

Polovinu účastníků nechala dokončit úkoly a druhou polovinu v procesu dokončení přerušila - a požádala je, aby přešli k něčemu jinému. O hodinu později požádala účastníky, aby popsali, na čem pracovali. Zjistila, že ti, kteří byli při práci přerušeni, si vzpomněli na to, co dělali, asi dvakrát častěji než účastníci, kteří úkoly skutečně dokončili.

Její řada experimentů odhalila i některé modifikující faktory: na úkoly, které byly přerušeny uprostřed nebo ke konci, si lidé vzpomněli častěji než na ty, které byly přerušeny blízko začátku. Úkoly, které byly vnímány jako obtížné nebo nad rámec možností člověka, byly zpravidla zapomenuty. A lidé, kteří byli unavení, si na dokončené úkoly vzpomněli častěji. Významné rozdíly byly též mezi výkony lidí, přičemž ti, kteří byli více "ambiciózní" - tedy soutěživí - resp. více zaujatí daným úkolem, si lépe vybavovali nedokončené úkoly a rychleji zapomínali ty úkoly, co již byly hotové.

Zeigarnikové efekt následně zkoumala řada dalších výzkumníků. O čtyřicet let později dospěli následovníci Zeigarnikové k závěru, že zřejmě neexistuje žádný univerzální vzorec pro schopnost vybavit si nedokončené úkoly, ale že rozdíly pozorované ve výsledcích jsou pravděpodobně způsobeny motivací.

A jak to funguje

Hypotéza Zeigarnikové zněla, že lidé si častěji pamatují nedokončené úkoly, protože tyto nedokončené záležitosti v nich podněcují "psychické napětí". Stav napětí a paměťová přednost pro nedokončené úkoly zůstává po celou dobu, co psychická "potřeba dokončení" člověka zůstává nenaplněna. Jakmile je však úkol dokončen, psychické napětí se uvolní - a úkol může být vymazán z paměti.

Podle současného názoru je Zeigarnikové efekt způsoben tím, jak funguje naše paměť. Když vnímáme informaci, uloží se do smyslové paměti na velmi krátkou dobu - od pouhých milisekund až po pět sekund. Když jí věnujeme pozornost, přenese se do krátkodobé (pracovní) paměti, která má omezenou kapacitu i dobu trvání. Můžeme si uchovat jen určitý počet věcí a musíme si tyto informace neustále opakovat, abychom si je udrželi. Jste-li tedy číšník, který se zabývá spoustou zákazníků, musíte v zájmu řádného výkonu své práce neustále vracet objednávky zákazníků zpět do svého povědomí, dokud nedojí, nezaplatí účty a neodejdou. Pak na ně můžete úplně zapomenout.

Jak toho využít, aby Zeigarnikové  efekt fungoval ve váš prospěch

Jakmile pochopíte, jak Zeigarnikové efekt funguje, můžete ho využít ke zvýšení své produktivity několika způsoby. Tady jsou:

Začněte kdekoli

Víte, že máte za týden uzávěrku a máte tendenci nechat celou věc na poslední chvíli. Nedělejte to. Prostě někde začněte, co nejdříve. Po kouskách. Vyhraďte si 20 až 30 minut času - a pusťte se do toho. Zkuste nejprve snazší část. Jakmile začnete s úkolem, ať už je jakkoli triviální, bude vám v hlavě hlodat a pobízet vás k tomu, abyste udělali ještě něco navíc... a ještě něco navíc... dokud nebude zcela hotovo.

Můžete se také pustit do práce tím, že si vytvoříte stručnou osnovu toho, co musíte udělat. Výzkumy ukazují, motivace k dokončení nedokončeného úkolu je tím vyšší, čím jasnější máme představu o tom, co je třeba udělat, abychom jej dokončili. Tato skutečnost byla nazvána Hemingwayův efekt. Ano, podle spisovatele Ernesta Hemingwaye. Ten totiž na otázku během rozhovoru: "Kolik toho máte za den napsat?" odpověděl velmi výstižně: "Nejlepší je vždy přestat, když se vám daří a když víte, co bude následovat. Když to budete při psaní románu dělat každý den, nikdy se nezaseknete."

Naplánujte si taktické přestávky, abyste si lépe zapamatovali informace

Zeigarnikové efekt předpokládá, že dělání přestávek během práce dokáže zvýšit naši schopnost udržet si přehled o práci. Výzkumy také ukazují, že lidé, kteří si dělají přestávky v práci - od pěti minut až pohodinu - a věnují se během pauzy něčemu úplně jinému, mají tendenci udržet si pozornost lépe než ti, kteří se snaží nacpat všechnu práci do jednoho časového úseku.

Pokud se tedy snažíte studovat, rozložte si učení do více etap. Než abyste se snažili vše zvládnout najednou a procházeli stále stejné informace, raději se zastavte a zcela změňte svou činnost. Podle výzkumu Zeigarnikové byto mělo být v době, kdy jste "nejvíce pohlceni". Zatímco si během pauzy dáváte kávu nebo si užíváte procházku, všimněte si, že se vaše mysl neustále vrací k informacím, které jste se snažili pochopit. Přestávka vám poskytne čas na přemýšlení o tom, co jste se naučili, a na upevnění myšlenek. Právě tohle nejvíce potřebujete, než budete pokračovat ve studiu (s pocitem svěžesti a soustředění).

Stanovte si realistické cíle

Zeigarnikové efekt nám také může pomoci pochopit naše omezení - a pracovat s nimi. Pokud máte tendenci držet ve vzduchu příliš mnoho míčků a začínáte se cítit zavaleni, pak vědomí, že vtíravé myšlenky obvykle doprovázejí nedokončené úkoly, by vám mělo pomoci uvědomit si, že každý nový úkol je v podstatě přerušením toho, co jste dělali předtím. To by vás mělo motivovat k tomu, abyste si stanovili rozumné limity, a tím zvýšíte svůj pracovní výkon a zároveň i snížíte svou frustraci.

Tohle se týká nás všech. Proto můžete svému vnitřnímu kritikovi s klidným srdcem připomenout, že každý se může cítit zahlcen příliš velkým množstvím nedokončených úkolů. A že to není odrazem vašich schopností. Pokaždé, když úspěšně dokončíte nějaký úkol, můžete si vychutnat pocit úspěchu a uspokojení, který váš úspěch provází. Úkol sladce zapomenout. A využít pozitivní impuls k tomu, abyste se pustili do úkolu dalšího.

Zakončete den seznamem úkolů

Thomas Edison proslul výrokem: "Nikdy nechoďte spát bez žádosti adresované svému podvědomí." Také se ukazuje, že přílišné zabývání se nedokončenými úkoly má tendenci vést k bezesným nocím. Naštěstí už se v psychologii přišlo i na způsob, jak vám pomoci vypnout: udělejte si jasný plán toho, co ještě musíte udělat dnes večer, a co až zítra.

Ukazuje se totiž, že i jen pouhý akt plánování, jak a také kdy budeme co dělat, nás zbavuje vědomé i podvědomé zátěže z nedokončených úkolů. V jednom z prováděných experimentů se studenti, kteří byli požádáni, aby přemýšleli o nadcházející zkoušce, nedokázali soustředit na následně zadaný úkol doplňování slov. Jejich myšlenky se neustále vracely k blížící se zkoušce. U účastníků, kterým bylo umožněno vytvořit si plán, kdy a jak se budou na zkoušku učit, byl tento efekt eliminován. Jinými slovy: nejenže vytvoření plánu někoho posunulo blíž k cíli, ale také mu uvolnilo jeho mentální zdroje pro další činnosti.

Pozoruhodné je, že ani jedna ze skupin se v těchto experimentech ve skutečnosti na zkoušku neučila. Zeigarnikové efekt možná není ani tak budíkem, který cvrliká, dokud není úkol splněn, jako spíše pobídkou našeho podvědomí, které nás nabádá k vytvoření plánu. Jakmile je tento plán vytvořen, podvědomí může přestat obtěžovat vědomou mysl. Umožní jí odpočívat, dokud nenastane čas pokračovat v plnění úkolu podle plánu.

Je velmi důležité, aby byl plán konkrétní. Pouhé přemýšlení o způsobu, jakým by mohli lidé splnit své cíle, neodstranilo dotěrné myšlenky na tyto cíle. Právě účastníci výše zmíněných experimentů, kteří se zavázali ke konkrétnímu budoucímu postupu, se těšili určitému klidu. Jinak řečeno: myšlenka "měl bych cvičit" narušuje nevědomou mysl, protože upozorňuje na nesplněné cíle a zanechává nevědomou mysl v nejistotě, jak postupovat. Jakmile však vědomá mysl vysloví "zítra ráno před prací si půjdu zaběhat", pak naše podvědomí přesně ví jak postupovat, a nemusí již vědomou mysl obtěžovat dotěrnými myšlenkami na cvičení.

Jak vypnout myšlenky na nedokončenou práci a dobře spát

Pokud jde o vypnutí myšlenek na nedokončenou práci, jedním ze způsobů, jak dosáhnout duševního klidu, by bylo věnovat na konci každého dne nějaký čas přehledu o tom, co se za den podařilo, a pak si napsat, co a jak je ještě třeba udělat, než den skončí. A co bude odloženo na další dny.

Dalším způsobem však může být i delegování úkolů. Bylo prokázáno, že přemýšlení o tom, jak mohou k dosažení cíle pomoci jiní lidé, snižuje motivaci člověka vynakládat úsilí na tento cíl. A tím i zklidňuje jeho mysl. Vtíravé myšlenky se vytrácejí tehdy, když se naléhavost cíle snižuje a potřeba konat sám za sebe se oddaluje (resp. posouvá na jiné).

Zdroj: Lifehack.org

Často kladené dotazy