Vánoce byly vždy svátkem tradic, pokory a rodinné pospolitosti. Štědrovečerní stůl odrážel nejen bohatost regionálních zvyků, ale také skromné podmínky života v minulých dobách. Jednotlivé pokrmy nebyly jen lahodné, ale nesly hlubokou symboliku spojenou s vírou, přírodou a nadějí na lepší rok. Pojďme se podívat, co se jedlo na vánočních stolech v Československu v dávné minulosti.
Štědrý den byl především dnem přísného půstu. Lidé věřili, že kdo vydrží celý den nejíst maso, uvidí zlaté prasátko. Jídlo se podávalo až večer, po východu první hvězdy. Stůl byl pokryt bílým ubrusem a pod něj se kladlo seno na připomínku Ježíšových jeslí.
Na štědrovečerním stole nesmělo chybět 9 nebo 12 pokrmů – podle měsíců v roce nebo apoštolů. Každý chod měl svou symboliku:
Na Moravě a Slovensku byla kyselá polévka z kysaného zelí velmi oblíbená. Připravovala se často jen s vodou, kořením a někdy i sušenými houbami. Maso bylo spíše výsadou bohatších domácností. Kyselá polévka měla symbolizovat zdraví a posilnit rodinu na zimu.
V Čechách byla tradiční rybí polévka, připravovaná z kapřích hlav a vnitřností. Základem byl vývar se zeleninou, kořením a někdy i s domácími nudlemi. Rybí polévka byla nejen chutná, ale také duchovní pokrm, který odrážel skromnost a čistotu Vánoc.
V chudších rodinách se vařila polévka z hrachu nebo čočky. Tyto polévky měly přinést hojnost a bohatství, což odpovídalo pověře, že „kdo bude jíst hrách, bude mít peníze jako hrachy.“
Ryby měly na vánoční tabuli důležité místo, ale kapr, jak ho známe dnes, nebyl vždy samozřejmostí. Na vesnicích se častěji připravovaly ryby z místních toků, jako šťuky, pstruzi nebo sumci. Ty se vařily, pekly nebo sušily.
Smažený kapr v trojobalu se stal součástí Vánoc až v první polovině 20. století. Tehdy se kapr začal chovat v rybnících a stal se cenově dostupnější. K rybě se podávaly jednoduché přílohy, například chléb nebo kaše.
Před rozšířením brambor byly na vánočních stolech různé obilné kaše, například z pohanky nebo jáhel. Ty se sladily medem, sypaly mákem nebo ořechy.
Lokše, tenké placky z mouky nebo brambor, byly oblíbené zejména na Moravě a Slovensku. Jedly se naslano s omastkem nebo nasladko s medem či povidly.
Pečení perníků bylo náročné, protože med a koření byly drahé. Perníčky se pekly týdny před Vánoci, aby stihly změknout. V chudších rodinách se zdobily jednoduše nebo vůbec.
Oplatky byly nedílnou součástí Štědrého večera. Podávaly se s medem jako symbol sladkého života nebo s česnekem, který měl chránit rodinu před nemocemi.
Makové záviny symbolizovaly plodnost a hojnost. Ořechy zase představovaly ochranu před zlem. Na venkově se pekly i jednoduché koláče z kynutého těsta.
Vánočka, známá jako pletenice, byla symbolem bohatství a štěstí. V městských rodinách se připravovala z jemného těsta s rozinkami a mandlemi. Na vesnicích byla spíše výjimečná, protože obsahovala drahé suroviny jako máslo, mléko a vejce.
Na venkově se během Vánoc podávaly domácí bylinné čaje, které měly zahřát a podpořit zdraví. Oblíbené byly i ovocné šťávy nebo mošty, někdy ochucené kořením.
Medovina byla tradičním slavnostním nápojem, oblíbeným zejména na Slovensku. Připravovala se z medu, vody a koření, někdy s přídavkem alkoholu.
Punč, kombinace ovocných šťáv, rumu a koření, byl populární hlavně v městských rodinách.
Vařené víno s kořením a kousky ovoce bylo oblíbeným nápojem, který zahříval během dlouhých zimních večerů. Připravovalo se z červeného vína, cukru, skořice, hřebíčku a citronu.
V některých rodinách se připravovaly domácí likéry, například vaječný koňak nebo ořechovka. Tyto nápoje byly nejen pochoutkou, ale také symbolem pohostinnosti.
Každý pokrm na štědrovečerní tabuli měl svůj význam a byl spojen s tradicemi:
Historická československá vánoční jídla nebyla jen pokrmy – byla to oslava tradic, víry a rodinného souznění. Dodnes nám p