Máte problémy se sebeuznáním? Poznejte 3 způsoby jak si s tím poradit

Vzhledem k tomu, že se stále více z nás snaží dosáhnout představy společnosti o dokonalosti, stává se sebehodnocení stále aktuálnějším tématem. Ale sebeuznání a to, že jste sami sobě velkým fanouškem, nevznikne ze dne na den. Sebehodnocení musíte totiž nejdříve vědomě praktikovat, než se začnete mít skutečně rádi, a to i se svými chybami. Zde jsou tři způsoby navržené odborníky z portálu Lifehack.org, které vám ukáží jak si sebevědomí posílit a mít se rád, dojít rozumného sebeuznání.

1. Přestaňte se srovnávat s ostatními

Tento bod je zařazen na první místo, protože je to možná nejdůležitější aspekt sebeuznání. Je to také aspekt nejobtížnější a je to oblast, která vyžaduje soustředěné úsilí, den za dnem. Když se narodíte, nemáte schopnost vědět nebo se starat o to, co si o vás myslí ostatní. Pláčete, když něco chcete (mléko, spánek, výměnu plenky), a křičíte tak hlasitě, jak vám to plíce dovolí, protože zkrátka potřebujete pomoc.

Brzy poté si však začnete uvědomovat, jak se ve společnosti chovat. Přirozeným pokračováním toho je, že se učíte, jak se do společnosti zařadit. Tato "škola života", která začíná už v rodině a pokračuje pak zejména v mateřské škole, vás učí, co je správné a co ne. Učí vás také, co je ve společnosti přijatelné nebo slušné, často dává vaše chování (i chování ostatních dětí) do kontextu s tím, co že si o vás ti další pomyslí, když teď děláte toto a tamto. Někdy se však může stát, že se tyto postupy přeženou aý do absurdna.

Už vám například někdy někdo řekl, abyste při jídle nedrželi lokty na stole? Jistě, někdo, kdo si při večeři položí lokty na stůl, ale může být stále dobrým člověkem, ne? Příklad měl ukázat, že jsme za své činy - malé i velké - neustále posuzováni. Někdy je to tak přirozené, že si toho ani nevšimneme. Ještě než jsme se dostali do pubertálního věku, stalo se naprosto normální hledat potvrzení toho, zda si vedeme dobře, nebo ne, v našem okolí. A to nejen v rodině nebo ve škole. A samozřejmě to není jen naše chování u stolu, za které jsme posuzováni - je to téměř všechno.

Posouzení okolí se nevyhne nikdo a nic. Často se sami sebe ptáme: Jsem dost hubená, abych byla oblíbená? Vypadá můj úsměv křivě? Vlastním nejnovější smartphone? Proč mě vybrali jako posledního do baseballového týmu? Budou se mi kamarádi posmívat, když přestanu pít alkohol?

Pokaždé, když nesplňujeme implicitní standardy přítomné v našem okolí (ať už v práci, doma nebo ve společnosti), máme pocit, že jsme selhali. A tento pocit se v nás někdy může odehrávat i v době, kdy se snažíme zlepšit sami sebe.

Časem se to může na naší sebeúctě opravdu podepsat. Není divu, že pojem sebeuznání je mnohým z nás tak cizí. Proto je snaha přestat se srovnávat s ostatními tak důležitou součástí sebehodnocení vedoucího k racionálnímu sebeuznání. Ale není to snadné - mluvíme o změně naprogramování mozku, které bylo založeno a trvá už desítky let! Pokud tedy toužíte po výsledcích přes noc, neuspějete. Změna musí být pomalá a postupná.

Zkušenosti lidí, kteří se v oblasti podpory sebeuznání pohybují, ukazují, že skutečná sebeúcta pramení z toho, že jste spokojeni sami se sebou takoví, jací jste, bez ohledu na vaše postavení nebo pozici ve společnosti. Nejde o to být nejlepší, nejbohatší nebo nejsilnější. Máte svou vlastní životní cestu, která se pravděpodobně liší od cesty mnoha lidí kolem vás. To nejhorší, co můžete udělat, je proměnit svůj život v soutěž, v níž se neustále vystavujete kritice a touze soupeřit s někým dalším. Jenže každý z nás má jiné přednosti a jiné schopnosti, hlavně však jiné touhy a cíle.

Místo toho, abyste se hodnotili podle toho, jakou máte pracovní pozici, jaká je kvalita vašeho manželství nebo kolik vyděláváte ve srovnání se skupinou svých vrstevníků, zaměřte se raději na to, co vám přináší štěstí. Vaše osobní štěstí, pocit spokojenosti, splnění vašich snů a přání, bez ohledu na to, co do vaší osoby vkládá vaše okolí.

2. Nehledejte štěstí mimo sebe

Kolikrát jste si řekli: "Až budu mít ___, pak teprve budu šťastný!"? Všichni si neseme vinu na tom, že odkládáme své štěstí na neznámý časový okamžik tím, že své štěstí podmíněně upínáme k věcem, které mají zcela zásadní charakter, nejde o žádné drobnosti - větší dům, nalezení spřízněné duše nebo získání lépe placené práce. Zkuste se zamyslet nad tím, co se stalo, proč už nejsme šťastní po vypití skvělého čaje, kávy nebo skleničky lahodného vína?

A někdy, i když nakonec ty větší věci získáme - třeba lépe placenou práci, ne vždy nás to udělá tak šťastnými, jak jsme si mysleli, že bychom mohli být. Nedosáhneme kýžené úrovně štěstí, i když se nám splnilo to, čím jsme štěstí podmiňovali. Proč je tomu tak, zklamali jsme snad někde?

Hlavním důvodem je, že skutečné štěstí je do značné míry způsob myšlení a něco, co si musíte vypěstovat zevnitř. Něco, co se musíte naučit sami sobě tvořit, způsobovat, přivolávat. Jde o nastavení způsobu přístupu k našemu životu. Proto je někdo šťastný z drobných denních zážitků, úspěchů, setkání s lidmi, rodinou, a jiní jsou nešťastní, i když žijí v dokonalém přepychu a splnili si již mnoho snů.

Nedá se zpochybnit fakt, že vnější události a okolnosti mohou náš život zlepšit nebo zhoršit - smrt blízkého člověka je jasným příkladem něčeho, co vám může rozvrátit svět. Ale celkově vaše každodenní úroveň štěstí vychází z vašeho nitra a z tzv. praktikování vděčnosti.

Jaký způsob myšlení máte v současné době vy?

• Zaměřujete se více na to, co máte, nebo na to, co nemáte?
• Zaměřujete se více na to, co máte vy, nebo na to, co má někdo jiný?

3. Mluvte sami se sebou tak, jak byste mluvili s dobrým přítelem

Jsme sami sobě největšími kritiky. Dá se snad přímo i zaručit, že jste na sebe přísnější než na někoho, na kom vám záleží. Standardy, které si sami na sebe klademe, jsou vysoké. Je to proto, že chceme být - a dosáhnout v životě toho nejlepšího. A to je skvělé - může být povzbuzující a pak i povznášející stanovit si cíl a pak ho překonat.

Ale co se stane v případech, kdy cíl, který jste si stanovili, nesplníte? Trestáte se, nebo se kritizujete, zatracujete své jednání, svá rozhodnutí, či se naopak snažíte poučit se z chyb a otočit i neúspěch do pozitivní roviny? To první by v podstatě byl opak sebeuznání.

Zkuste tento postup: příští měsíc vědomě posuzujte své jednání, jako byste byli svým nejlepším přítelem. Pokud jste například v práci nepovýšili, sledujte, jaké rozhovory vedete sami se sebou. Jaké příběhy si vyprávíte? Možná si říkáte, že nejste dost dobří. Nebo si možná myslíte, že jste si to povýšení rozhodně zasloužili, a proto jste dospěli k závěru, že život musí stát za houby a nemá smysl se o něj znovu pokoušet.

Jak byste se teď utěšovali, kdybyste byli sami sobě nejlepším přítelem? Možná byste si pogratulovali, že jste to zkusili, nebo byste se ujistili, že příště byste mohli mít větší štěstí a že to nemáte vzdávat. K sebeuznání tedy patří i to, že se k sobě chováte jako k drahému příteli. I sami sebe povzbuzujete tak jako své nejlepší přátele.

Místo toho, abyste se shazovali, když se vám něco nepovede, buďte hrdí na to, že jste se dostali do situace, kdy jste dali hlavu na špalek, a povzbuzujte se i do budoucna. Vzpomeňte si na všechny boje a výzvy, které jste v minulosti úspěšně překonali - na chvíle, kdy jste si mysleli, že se z toho možná nikdy nevzpamatujete, ale pomalu se vám to podařilo. Z případných neúspěchů vždy tahejte to nejlepší, a tím je poučení z chyb.

Když se nad tím opravdu zamyslíte, jste člověkem, který stojí za sebeuznání. Možná vám to řeknou vaši přátelé, ale zkuste si to připomenout také. Když se vám v životě nedaří přesně podle plánu, všimněte si, že vaši opravdoví přátelé si o vás nemyslí nic horšího. Proč byste si tedy měli méně myslet o sobě právě vy?

Ještě pár slov závěrem

Sebehodnocení má mnohem více společného se spokojeností a s vnitřním nastavením myšlení, než s úspěchem. A pravděpodobně má více co do činění se změnou vašeho mentálního přístupu k životu, než se skutečnou změnou vašeho vnějšího světa. Rčení "Štěstí přichází zevnitř" platí pro ty, kteří zvládli sebehodnocení a sebeuznání na výbornou. To znamená žádné zbytečné obviňování se, ale ani žádný přehnaný sebeklam.

Pokud se chcete pro začátek zaměřit na jednu věc, je to přestat se tolik snažit. Nepředstírejte, že jste někým, kým nejste. Nesrovnávejte se s ostatními. Nesnažte se stavět všechny ostatní na první místo. Víte, jak těžké je neustále si na něco hrát?

Ten klidný a spokojený pocit, který zažijete, když vstoupíte do svého osobního prostoru, s úlevou si vydechnete a děláte si své vlastní věci a přitom jste sami sebou - to je to, o co by měl každý z nás usilovat. To je přijetí a sebeuznání. Cílem je cítit se tak téměř neustále. A toho málokdy dosáhnete tím, že se budete vystavovat zbytečnému tlaku, srovnávání, očekávání a odsuzování.

Zdroj: Lifehack.org

Často kladené dotazy