Otcovské desatero je ve zkratce shrnutí zásad, které by měli
tatínkové dodržovat, aby byli těmi nejlepšími tatínky na světě. A nemusíte se
bát, nejde o nic složitého. Jen se prostě nastavte tak, aj byste sami chtěli, aby
s vámi váš táta jednal. A zjistíte, že v tom desateru hned najdete! Pojďme
se na otcovské desatero společně podívat.
mnoho tatínků si neuvědomuje, že nestačí sedět doma, vedle
svých dětí. Ale je potřeba opravdu být doma, i v myšlenkách. A opravdu se
dětem věnovat, nenechat se vyrušovat moderní technikou nebo jinými koníčky.
Když máte malé děti, jdou koníčky dost stranou. Až děti trochu vyrostou, vrhnou
se na koníčky s vámi.
Děti milují povídání, jsou rády, když věnujete alespoň pár
minut denně jen a pouze jim. I když se vám to mnohdy nebude vůbec hodit, budete
potřebovat ještě pracovat nebo už budete příliš unavení, přemožte se a věnujte
svému synkovi či dceři alespoň pětiminutovou pohádku před spaním. Velmi to
ocení. A za pár let vám vaši snahu bohatě vynahradí.
Projít si dětstvím a naučit se dovednosti dospělého světa, to není vždy zrovna snadné. Ať už jsou to počátky motoriky v podobě skládání prvních dřevěných kostek, nebo nejjemnější šroubování se stavebnicí Merkur, bude vaše dítě potřebovat povzbuzení. Vám jeho výkony přijdou nicotné, ale ono právě jede na plný plyn. A když se nezadaří, může propadnout pocitu beznaděje. Povzbuzujte a chvalte za sebemenší pokroky.
Je to v podstatě podobné jako první pravidlo – opravdu buďte
se svým dítětem a opravdu naslouchejte. Někdy totiž bude stačit jen si jej
vyslechnout. A ono si díky tomu, že mohlo v hlavě formulovat svůj problém
do konkrétních slov, může pak samo dokázat odpovědět, najít lepší cestu k řešení
situace. Ale potřebovalo vyslechnout.
Jsou situace, kde je nutné ukázat rodičovskou autoritu. Ale
není jich zase tolik a rozhodně netrvají celé odpoledne nebo celý víkend, který
se svými dětmi trávíte. Kdykoliv je to jen trochu možné, zacházejte se svými
dětmi jako s rovnocennými parťáky. Rozhodně nepoužívejte věty typu: „Uděláš
to proto, že jste to řekl.“ Ale také od svých dětí chtějte pomoc. Rovnocennost
má dvě strany mince a děti musejí poznat obě.
Když dítě něco zkouší, plánuje, připravuje, vymýšlí, nechte
ho, ať si to dělá po svém. Může vás výsledkem velmi překvapit. Musí však vědět,
že za vámi může přijít pro pomoc, když nebude vědět, jak dál. Stejné je to ve
starším věku s koníčky a kroužky. Co baví a bavilo vás, nemusí nutně bavit
i vaše dítě.
Neplýtvejte slovy a sliby nadarmo. Říkejte jen to, co můžete
dítěti prokázat a slibujte jen to, co jste ochotní dodržet. A pokud nejste, tak
se budete k dodržení slibu muset přemluvit. Není totiž nic horšího, než
zklamat očekávání vlastního syna nebo dcery a nesplnit to, na čem jste byli
domluvení.
Jestli se někdy stane, že na slib zapomenete, je na místě
omluva a vynahrazení tohoto pochybení. A taky se můžete s dítětem (podle
jeho věku) domluvit, že na vás příště dohlédne, abyste se nedostali do podobně
nepříjemné situace, a slib včas připomene.
V každé společnosti se lpí na něčem jiném, stejně tak i
každá rodina vyznává jiné cíle a hodnoty. V globále se sice moc neliší,
přece jen jsme všichni Středoevropané, ale jednotlivé nuance se v rodinách
najdou. Ukažte dítěti, jaká jsou vaše pravidla a vaše morálka, které se
samozřejmě nesmějí lišit od těch všeobecně uznávaných společenských. Učte své
dítě, že kdo dodržuje základní pravidla rodiny, ten pro ni má nedozírnou cenu. Budujte
tak jeho zdravé sebevědomí.
Podporujte dítě v tom, aby se rádo učilo nové věci. Zde
je celkem jedno, zda půjde o nové kroky zajímavého tance nebo o skákání na
trampolíně, či zda se dítě chce dozvědět o posledních objevech na poli výzkumu
dinosaurů. Vždy mu s učení pomáhejte, pokud o to stojí. A za sebemenší
pokroky i snahu chvalte. Vždyť jedině ochota učit se nové věci posouvá lidstvo
stále dál.
City se nedají vyrobit ani si je poručit. Ale když budete se
svým dítětem trávit více času, bude mít šanci vám ukázat, jak je skvělé, jak si
umí krásně hrát a jak je vůči vám dobrosrdečné. Díky tomu mu budete moci mnohem
více otevřít své srdce. A kdykoliv to jde, svému dítěti lásky projevte. Stačí
úsměv, pohlazení, chvilka společného sezení v naprostém tichu.
Zkuste se někdy vrátit do doby, kdy jste sami byli dítětem.
A vzpomeňte si, co vás rozesmávalo. Zkuste to i na svých dětech. Buďte dětinští
a někdy třeba i popichujte, když to přispěje příjemné zábavě. Vážní můžete být
v práci. S dětmi se smějte co nejvíce. Dítě, které ví, že se s ním
zasmějete, vás bude mnohem více respektovat i v situacích, kdy ani jednomu
z vás do smíchu nebude.
Je důležité nejen fyzicky sedět doma vedle svých dětí, ale také být doma i v myšlenkách. Věnujte se dětem plně, nenechte se vyrušovat moderní technikou nebo jinými koníčky. Denně věnujte dětem alespoň pár minut jen a pouze jim, například pětiminutovou pohádku před spaním.
Děti si procházejí dětstvím a učí se dovednosti dospělého světa, což není vždy snadné. Povzbuzení a chvála za sebemenší pokroky jim pomohou zvládat výzvy a překonávat pocity beznaděje.
Opravdu naslouchejte svým dětem a buďte se svým dítětem. Někdy stačí jen vyslechnout jejich problém a díky tomu, že mohly formulovat svůj problém do konkrétních slov, mohou pak samo najít lepší cestu k řešení situace.