"Dokážeš to!" "Pokračuj!" "Máš na to, nevzdávej to!" To je příklad jen několik výkřiků podpory od ostatních, které však jejich adresáti jen stěží vnímají v momentech, kdy podléhají velkému tlaku a motivaci by sice potřebovali, ale zkrátka jim do hlavy nedorazí. Momentální motivace sice může mít velký dopad v oblasti dosahování úspěchu, ale ve skutečnosti je systém lidské motivace poměrně složitý – a chvilkové pokřikovaní toho na celkové motivaci příliš nezmění.
Nás pohání zvláštní druh motivace. Jsou u nás ve hře větší síly, než jen momentální pohnutky k akci nebo k vyššímu výkonu. Celkový systém lidské motivace, která nás pohání dál, se dá označit jako motivace k úspěchu. Odborníci z Lifehack.org se na oblast motivace vedoucí k úspěchu a celkový systém lidského motivování se k cestě vpřed podívali podrobně. Přinášíme vám souhrn jejich poznatků a doporučení.
Nejprve si představme pojem „motivace k úspěchu“ tak, jak je vnímán autory textu a jak se z něj bude i nadále vycházet. Motivace k dosažení úspěchu je definována jako potřeba dosáhnout úspěchu a je důležitým determinantem aspirace, úsilí a vytrvalosti, pokud jedinec očekává, že jeho výkon bude hodnocen ve vztahu k určitému standardu dokonalosti.
Například u skupinového tréninku sportovců je motivací k úspěchu snaha dosáhnout co nejlepšího výsledku, protože sportovci vědí, že se budou měřit s ostatními sportovci a výsledek bude napsán na tabuli, aby ho všichni viděli.
I když slovníková definice může poskytnout více souvislostí, nemusí být na první pohled úplně jasná. Podívejme se proto i na jiné konkrétní příklady motivace k úspěchu. A jak ji člověk využívá. Pojďme se pak na samotnou motivaci a její získávání podívat hlouběji, abyste ji nejen lépe pochopili, ale možná i získali náskok při tréninku a zejména v dalších oblastech svého života, případně ji přenesli na své děti nebo kolegy, podřízené.
Koncept motivace k úspěchu pochází ze čtyřicátých let, kdy různé práce o úspěchu a neúspěchu spolu se zapojením ega poskytly raný základ pro to, co se v roce 1966 stalo Teorií motivace k úspěchu (se zkratkou AMT) Johna W. Atkinsona.
AMT vysvětluje integrální vztah mezi charakteristikami jedince a jeho potřebou něčeho v životě dosáhnout. Zohledňuje také druh soutěživosti, kterou má člověk při dosahování a stanovování cílů. Pro zmíněné sportovce to je snaha dosáhnout dobrého času při tréninku. Dalšími příklady, s nimiž se můžete ztotožnit, jsou výkony v práci, ve škole nebo třeba v místní ochotnické aktivitě.
Ve všech případech působí různé síly. Podstatnou složkou, kterou je třeba si uvědomit, je přítomnost vnitřních a vnějších faktorů, které hrají v motivaci nezastupitelnou a viditelnou roli. Teorie vysvětluje, že motivace, kterou má člověk k tomu, aby v životě něčeho dosáhl, se úzce řídí právě těmito faktory.
Některé z příkladů jsou následující:
Jako lepší příblížení motivace uvádí autor textu následující příklad z jeho osobního života:
„V případě mého tréninku byly na začátku hodiny stanoveny parametry měření času a opakování. Když se nad tréninkem zpětně zamyslím, mohu vám říci, že zde působily vnitřní i vnější faktory.
Zaprvé jsem chtěl a byl jsem velmi odhodlaný to dokončit. Toto vnitřní odhodlání bylo pro mě v dané situaci nesmírně motivující vzhledem k tomu, že jsem se od začátku zavázal, že závod dokončím, a nehodlal jsem ho vzdát.
Za druhé, všichni ostatní přítomní sportovci už doběhli a to, že na mě všichni čekali, bylo nepříjemné. To mi poskytlo dodatečný tlak, který jsem potřeboval, abych pokračoval. Celkově mi vnitřní i vnější faktory daly "kopanec do zadku", který jsem potřeboval, abych závod dokončil.“
Ale tak jednoduché to s motivací není – ještě u ní najdeme i další typy faktorů. Nevěříte? Tak jdeme v textu dál.
Vedle výše zmíněných faktorů mohou vaši motivaci k úspěchu ovlivnit a spolupůsobit i různé další faktory, zejména v prostředí s ostatními, jako je skupinové sportování. Některé z nich lze zařadit mezi vnitřní a jiné mezi vnější, ale všechny se vzájemně prolínají a mohou hrát svou roli právě jako součást celkového systému motivací.
Vaše hodnoty, vzdělání, kulturní zázemí, vnější podpora ze strany organizace, jejíž jste součástí, ocenění, oslava úspěchů, uznání úspěchu, poskytnutí konstruktivní zpětné vazby a pomoc člověku v růstu prostřednictvím vhodného podpůrného mechanismu jsou stejně důležité a hrají zásadní roli při dosahování požadované motivace. A jistě sami uznáte, že je často jen stěží zařadit pouze do vnitřní nebo pouze do vnější motivace.
Staré rčení, že "jsme produktem svého prostředí", je rozhodně pravdivé, alespoň co se týká motivace k úspěchu. Tu naše okolí velmi často velmi nevědomky tvoří z více než poloviny.
Je pak jasně vidět, proč jsou skupinové sporty tak populární. Poskytují totiž téměř každý z výše zmíněných vlivných faktorů, a to v prostředí, které každému sportujícímu vyhovuje. Tento příklad nám ukazuje sílu vnějších složek.
Zajímavou motivací může být i cesta za odměnou. Co si například pořídit vysněný parfém, jakmile dosáhnete těžší mety? Jen pozor, aby se vaše motivace časem nesmrskla jen na materiální hodnoty – vše je nutno udržovat ve zdravé rovnováze.
V tuto chvíli si možná říkáte: "Jistě, mohu souhlasit s tím, že vnější svět na mě má vliv, že mou motivaci dotváří, ale jsem to přece já, kdo se rozhoduje sám. Motivace vychází z mého nitra." Ano, to je pravda. Všichni se samozřejmě rozhodujeme sami a řídíme se svými vnitřními emocemi.
Ale abychom si svůj vnitřní motivační systém mohli vůbec utvořit, jsme nejprve vystaveni vnějšímu prostředí – rodině, kamarádům, škole, práci, místu, ve kterém žijeme, své komunitě. A z toho se naše vnitřní motivace postupně tvoří a postupně její důležitost a role v našem úspěchu a celkové činnosti narůstá.
V oblasti vnitřní motivace hrají velkou roli i emoce. Ano, emoce. Jsme totiž emocionální bytosti, které občas přemýšlejí, a ne naopak (nikoliv myslící tvorové, kteří občas mají emoci, i když mnozí lidé po dosažení takového stavu touží…).
Přesto se najdou situace, kde více uspějete s motivací vnější než tou vnitřní. Zkušenosti každého z vás se mohou lišit situaci od situace, ale obvykle budete mít sklony k jednomu z druhů motivace (vnější vs. vnitřní) před druhým.
Dalším klíčovým aspektem je koncept, že motivace k úspěchu vychází ze dvou samostatných potřeb. Jednou z nich je motivace k úspěchu, která souvisí s touhou člověka dosáhnout úspěšných cílů, a tou druhou potřebou je touha vyhnout se neúspěchu.
Někteří jedinci se zdráhají převzít odpovědnost za to, že musí dosáhnout cílů nebo se zapojit do určitých činností, protože se bojí selhání. Motiv vyhnout se selhání zahrnuje obavy z následků neúspěchu, sebekritiku a odvádění pozornosti, zrychlený tep nebo nervozitu, což může vést ke špatnému výkonu.
Naproti tomu ti, kteří cítí potřebu dosáhnout úspěšných cílů, jsou více motivováni vytrvat u cílů, o nichž vědí, že jich mohou dosáhnout, což znamená, že vaše chování orientované na úspěch je ovlivněno silou vaší tendence dosáhnout úspěchu.
Hnací sílu úspěch vs. neúspěch lze pozorovat v soutěžním prostředí po celém světě, od místní tělocvičny a oválu až po olympijské hry. Stačí si poslechnout rozhovory po skončení závodů a uslyšíte indicie, které naznačují, co bylo v daném sportovci hnací silou. Když se zaposloucháte do doprovodné hudby, která se k dané události pouští, například "All I Do is Win" od DJ Khaleda nebo "Loser" od Becka, úspěch vs. neúspěch je ještě viditelnější. Hudba vždy ukazuje, jak se na sportovce nebo událost díval vnější svět, což nás vrací k síle vnějších faktorů.
Ty se vyskytují zejména v oblastech, kde se hodnotí výkon, protože se upozorňuje na určující roli vnějších motivačních tendencí na činnosti, které se zdají být orientované na úspěch. To znamená, že může být obtížné určit, zda je hnací silou vnější motivace, nebo motivace k úspěchu.
V tuto chvíli jste možná trochu zmateni a přemýšlíte, zda motivace k úspěchu skutečně existuje, nebo zda se jedná jen o jiné typy motivace v přestrojení. Věřte, že některé z těchto složek mohou trochu mlžit vhled do systému motivací, ale existuje jeden zastřešující princip, který váš pohled na motivaci k úspěchu zvrátí.
Podle teorie motivace k úspěchu vychází potřeba člověka něčeho dosáhnout a důvod jeho celkové motivace k dosažení určitého cíle nejčastěji z jeho nitra a je silně spojena s potřebou moci a spolupráce. Řečeno jinak, ano, člověk se rozhoduje sám a jeho touha po moci a kontrole situace je tím, co ho k těmto rozhodnutím vede.
Důležité v oblasti motivace k úspěchu je uvědomit si, že vychází z emocionálního základu, který ale byl dlouhodobě utvářen i důležitými vnějšími vlivy. U již zmíněných sportovců jsou touto emocí například soutěživost, hrdost a touha nebýt ponížen - to vše lidi motivuje k úspěchu bez ohledu na to, jak malý úspěch to je (zda místní posilovna nebo olympijský stadion). Žádný úspěch totiž není malý. Každý má jiné cíle. A úspěchem je právě dosažení toho cíle, i když je jen v oblasti místního kroužku nebo klubu.
Jistě není správnou motivací porazit všechny, na to bychom měli myslet vždy, když si motivaci nastavujeme. Ale klást si příliš malé překážky a cíle, nám také neprospívá. Až budete naslouchat své vnitřní a vnější motivaci a také motivaci k úspěchu, můžete se zkusit inspirovat 6 způsoby jak uskutečnit svůj sen.
Zdroj: Lifehack.org
Motivace k dosažení úspěchu je definována jako potřeba dosáhnout úspěchu a je důležitým determinantem aspirace, úsilí a vytrvalosti, pokud jedinec očekává, že jeho výkon bude hodnocen ve vztahu k určitému standardu dokonalosti. Například u skupinového tréninku sportovců je motivací k úspěchu snaha dosáhnout co nejlepšího výsledku, protože sportovci vědí, že se budou měřit s ostatními sportovci a výsledek bude napsán na tabuli, aby ho všichni viděli.
Atkinsonova teorie motivace k úspěchu (AMT) je koncept z roku 1966, který vysvětluje integrální vztah mezi charakteristikami jedince a jeho potřebou něčeho v životě dosáhnout. Zohledňuje také druh soutěživosti, kterou má člověk při dosahování a stanovování cílů. Podstatnou složkou této teorie je přítomnost vnitřních a vnějších faktorů, které hrají v motivaci nezastupitelnou a viditelnou roli.
Vnitřní motivace zahrnuje faktory jako ochota, odhodlání, přesnost a osobní snaha. Vnější motivace, také nazývaná faktory prostředí, zahrnuje tlak, očekávání a cíle, které jsou stanoveny příslušnými organizacemi, členy rodiny nebo společností.